Marilin nade všechno miluje děti, a proto se rozhodla studovat obor sociální činnost na SOŠ Morava. V IQ Roma servis ji nejčastěji najdete v hudebně muzikanta Gejzy Horvátha, u kterého se Marilin věnuje oblíbenému zpěvu. Když jí zbyde trocha času mezi učením a zpěvem, ráda vaří pro svou rodinu.

Marilin, Morava je už třetí střední škola, kterou studuješ. Jak se to přihodilo?
Moje první škola byla Charbulka, kde jsem studovala obor kuchař – číšník. Strašně mě to tam bavilo, i když často jsem domů přišla z praxe popálená nebo unavená, ale byla jsem rozhodnutá to dodělat. Brzy jsem ale začala mít problémy se spolužáky – jakmile zjistili, že jsem Romka, tak se ke mně chovali jinak a už to nebylo jako dřív. V té době jsem si moc nevěřila, takže jsem šla hned pryč a už jsem tam nechtěla být. Už jsem se ve třídě necítila dobře.

Co se dělo potom?
Odešla jsem ke Ščukovi (SOŠMaP) a tam mě to nebavilo – nebyla to škola pro mě, rok a půl jsem tam nic nemusela dělat. Dneska toho fakt lituju, protože jsem ztratila rok a půl nicneděláním. Moje pracovnice v Gendalos Lucka Lagová mi pomohla najít novou školu SOŠ Morava, která je soukromá. Když jsem mamce řekla, že tam půjdu, tak mě podpořila, ale řekla mi rovnou, že si nemůže dovolit platit školné. Trochu jsem se zadrhla, ale naštěstí mi Lucka řekla, že mi se zaplacením školy mohou pomoci různá stipendia. Pomohla mi je vyřídit a školu zaplatit.

Jak sis na nové škole zvykala?
Zvyknout si na nové škole pro mě byla úplně největší výzva, která mě během studia potkala. Začátek na té škole byl pro mě hodně těžký – nastoupila jsem v listopadu, měsíc jsem nic nedávala. Už jsem si myslela, že to nedám, ale když jsem v IQ Roma servis začala chodit na různá doučování, tak se to zlepšilo. Začala jsem si věřit daleko víc než dřív. Překonala jsem strach ze školy, z toho učení a z toho, jestli mě spolužáci vůbec přijmou mezi sebe. Teď jsem spokojená, chodím na praxi a snažím se co nejvíc, abych měla dobrý známky. Předměty jsou pro mě hodně těžké, ale některý zvládám na trojku i na dvojku. Největší problém mám s matikou, to jsem měla už od základky.

Co tě nejvíc baví na škole, kterou teď studuješ?
Momentálně mám praxi na Kociánce, kde se starám o handicapované lidi a strašně mě to baví. Nejdřív jsem se toho taky bála – první týden jsem tam vůbec nebyla přítomná, pořád jsem jenom brečela a všechno mi to připadalo líto. A vůbec jsem netušila, s čím se musí ti lidé vypořádat. Tam jsem si uvědomila, že se fakt musíme radovat z maličkostí, z toho, že ráno vstaneme z postele a sami si uděláme jídlo. Pomáhám tam lidem se spoustou věcí, které nám připadají jako úplná samozřejmost.

Je někdo, kdo tě během studia hodně ovlivnil?
Mám ve škole kamarádku, která taky přestoupila z jiné školy. Nešla jí matematika a propadala. Jeden den jsem špatně vstala, měla jsem fakt těžkej den a nic se mi nechtělo. A byla jsem taková podrážděná. Dělali jsme ve škole něco na počítačích a já jsem se naštvala a řekla jsem, že na to kašlu, že to prostě dělat nebudu. A tahle kamarádka se na mě podívala a řekla mi, že to je můj život a že jestli si ho nezařídím já sama, tak to nikdo za mě neudělá. A tak jsem se na ni podívala a uvědomila jsem si, že má pravdu – musím se snažit, protože samo mi do klína nic nespadne.

Jaké máš plány po škole? Už víš, co by tě bavilo dělat?
Mám dvě vysněný práce – jedna je práce s dětmi ve školce, protože mám strašně ráda děti a ta druhá je práce na Kociánce, kde teď dělám praxi. Zjistila jsem, že na to ale potřebuju vysokou školu. Takže když mi vyjde ta maturita a všechno bude v pořádku, tak přemýšlím, že bych zkusila nějaké vyšší vzdělání.

Když bys měla velikou moc a mohla něco změnit v českém školství, co by to bylo?
Přála bych si, aby lidi neházeli všechny Romy do jednoho pytle, aby nejprve každého člověka poznali a něco se o něm dozvěděli. Určitě by poznali, že na to má a je chytrej a že by to dokázal a zvládl, kdyby mu dali příležitost. Od mých kamarádů vím, že jakmile někdo zjistí, že jsou Romové, trochu tmavší nebo příjmením Horváth, ostatní jim život různě ztěžují. Moje zkušenost je taková, že na mě v první škole vůbec nebylo vidět, že jsem Romka – tím jak vypadám a jak se vyjadřuju. Ale i tak si prostě na mě něco našli a dívali se na mě škaredě. Já osobně jsem na to ale hrdá, že jsem Romka.

Co ty bys přála romským studentům v Čechách?
Popřála bych jim hodně sil a doporučila bych jim učit se, a aby navštívili IQ Roma servis a věděli, že tady najdou pomoc – můžou se tady doučovat, chodit zpívat, přijít si popovídat…že se toho nemají bát.