Honza na začátku roku 2022 začal docházet k nám do Klubu. Přišel ze Slovenska, odkud se odstěhoval, když mu zemřel otec. Honza k nám přišel s velkými rezervami v české slovní zásobě – doteď se učil pouze ve slovenštině, čeština mu na škole dělala značné problémy. Přestěhoval se k prababičce, kde bohužel neměl moc podnětné prostředí. Nikdo v jeho blízkém okolí nemá dokončené středoškolské vzdělání. Pokud dostal úkol ve škole, neměl mu kdo pomoct úkol vypracovat nebo mu s ním poradit. 

Honza přistupoval ke vzdělání vždy zodpovědně, snažil se zlepšit. Stěžoval si ale, že je na něj paní učitelka moc přísná a mluví tak, že jí nerozumí. S Honzou jsme dále pracovali na podpoře jeho motivace a snažili se s ním dobrat toho, co po něm paní učitelka asi chce a jak se k tomu má Honza stavět. 

Honza si také moc ze začátku nevěřil, byl zakřiknutý, teď se už tolik nebojí a projevuje se víc sebevědomě.  Honzu jsme také navštěvovali u něj doma. Pracovali jsme i s motivací jeho rodiny a snažili se přinášet další pomoc. Bohužel, jeho prababička umřela a nastaly velké obavy, co se s Honzou stane dál. Matka se o něj nemohla dostatečně starat, takže jej dostala do péče babička. S ohledem na to, v jakých podmínkách bydlí, se Honza za pomoci našeho Klubu velmi posunul, jak ve vzdělání, tak v osobním růstu celkově. 

Honza za námi přichází s úkoly téměř každý den. Za pomocí her a interakcí s kolegy si velice rozšířil slovní zásobu. Ve svém okolí hledal i nové kamarády, měl s tím ze začátku velký problém, protože mu nikdo nerozuměl. Zhruba po roce se ale velmi vypracoval a zlepšil, v současné době mluví plynule česky a ve škole nemá skoro žádné vážnější nedostatky.