Veronika do Gendalos začala docházet v březnu 2023, kdy potřebovala doučování před přijímacími zkouškami na střední školu. O programu se dozvěděla od sestry, která byla dříve také klientkou. 

Doučování se Veronice vyplatilo: „Před přijímačkama mi to hodně pomohlo. Měla jsem dostatek bodů a dostala jsem se tam, kam jsem chtěla – na zubní instrumentářku. Měla jsem podanou přihlášku i na jiný obor, ale lidi, kteří tam studovali, mi vysvětlili, že to tam není dobrý a strávím tam čtyři roky zbytečně. Přišlo mi, že na takové škole nemá smysl studovat.“ 

Po přijímacích zkouškách se Veronika rozhodla v Gendalos zůstat. Chtěla trávit čas jinak než její vrstevníci ze stejného prostředí: „Mladí lidi v mým okolí hrajou na ulici fotbal nebo řvou a malujou na zdi. Mně připadá, že oni ani nespí a nejí doma. Jsou tam od rána do večera. Myslím, že za to může to prostředí, ta ulice a ty lidi okolo. Lidi dělají to, co vidí. Takhle žily i jejich matky a jejich babičky, takže jdou v jejich šlépějích. Já jsem měla štěstí, že nás mamka dovedla do Íkvéčka a záleželo jí na tom, s kým trávíme čas.“  

Veronika se tedy začala zapojovat do volnočasových akcí Gendalos. Ačkoliv měla z počátku strach, že si s ostatními klienty nebude rozumět, stala se postupně jednou z nejaktivnějších klientek a sama se teď zapojuje do plánování aktivit: „Vedli mě k tomu ti lidi. Byly to akce a místa, na který vím, že bych se jen tak nedostala nebo by mě samotnou nenapadlo tam jít. Doma byla nuda, takže jsem chodila sem. Lepší je být venku, než se doma nudit. Moje první akce bylo kino. Před tím jsem do kina vůbec nechodila.“  

Nástup na střední školu je obecně spojený s poměrně vysokými náklady. Veronika tedy požádala o podporu ze stipendijního fondu Gendalos a díky dobrým známkám a aktivnímu zapojení do aktivit programu byla pak schopná zaplatit školní pomůcky, šalinkartu i oblečení na praxe. Rodina doma nemá k dispozici počítač, proto chodí Veronika do IQRS také psát úkoly, které je nutné odevzdat elektronicky, nebo tu využívá tiskárnu.  

Svůj rok v Gendalos shrnuje Veronika následovně: „To, že sem chodím, ulehčilo mé rodině. Mamka mi nemusí kupovat pomůcky, na které nemá peníze. A taky mi to pomohlo s tou školou, protože tady můžu dělat všechny věci, co po mně učitelé chcou. Gendalos mi každopádně přinesl i nový kontakty a člověk tu pozná i jiný místa než Cejl, Maliňák a nádraží. Nejvíc se mi líbí, že můžu napsat klidně na poslední chvíli a stejně si na mě najdou čas, neignorují mě. Je to tady prostě fajn.“